Říjen 2010

Chci přestavět nábytek v pokoji aneb změna je život.

31. října 2010 v 16:00 | DayDreamer |  deníček
Sotva jsem domyla nádobí, uháněla jsem k počítači, než si ho zabere někdo jinej, abych vám napsala, co mě napadlo. Chtěla bych "přestavbu" pokoje. Vymalování, nový nábytek a podobné věci nepřicházejí v úvahu (pro upřesnění: u mě jo, u rodičů NE), ale přestavět nábytek by šlo. A nejlepší na tom je, že sestra vůbec není proti, ba naopak! Což mě překvapilo, protože ona obvykle je proti velkým změnám. Ale ještě lepší je, že si tu změnu představovala úplně stejně jako já! Do posledního kousíčku nábytku! Skvělý! Nejspíš příští víkend náš pokoj bude předělaný. Budeme ale muset vyprázdnit všechny skříně, police a různá zákoutí. Stejně se ale těšim!

Fotka ze včerejška, focená Dančou, na fotce jsem já.

A co vy a vaše pokoje? Máte svůj vlastní pokoj nebo se sourozencem, jako já? Chtěli byste také změnu nebo vám to v pokojíku vyhovuje?

Praha. A pátrací akce.

30. října 2010 v 8:18 | DayDreamer |  deníček
Jak uz čtete z názvu - byla jsem spolu s tatínkem v Praze. Jsem moc ráda, ze se uz spolu bavíme. Napsala jsem mu vzkaz na papíře, kde stála přiblizně tato slova:
"Tati,
Je mi moc líto, ze jsme se zase pohádali.
Myslím, ze ani jeden z nás neměl pravdu. Já svojí vinu přiznávám.
Doufám, ze mi odpustíš.
Ráda bych ti taky nabídla jet ve středu nebo ve čtvrtek do Prahy na usmířenou.
                                                                                                                 Tvoje dcera,
Olja."
Nevím, jestli si svojí vinu uvědomil nebo ne. Ale hlavní je to, ze jsme se usmířili:)
V Praze to bylo super. Byli jsme na Staroměstském náměstí, Karlově mostě a Václavském náměstí. Samozřejmě jsme procházeli nádhernými uličkami Prahy, které mi vzdycky budou připomínat středověk. Vrátili jsme se v půl desáté večer a já hned zalehla spát.

A teď k druhé části názvu - včera jsme byli já, mamka a sestra na nákupech. Potřebuju zimní bundu a nějaké boty. Ale jako vzdy nic. Jenze...jak jsem se rozhlízela po nějaké té bundě v New Yorkeru, spatřila jsem hezkého vysokého černovlasého kluka, jak se usmívá. Na mě! Vůbec jsem to nepochopila, ale taky jsem se pokusila o úsměv. Jenze jak uz je známo - jsem velkej stydlín. Nevím, zda jsem se fakt usmála, či jsem si jenom namlouvala, ze se usmívám. Tak či tak jsem ho při cestě k východu viděla zase. A zase se díval na mě takovýma milýma přátelskýma očima. Mozná se neusmíval na mě. Mozná se nedíval na mě. Přece jenom nebyla jsem nejvyšší holka v obchodě, takze se klidně mohl dívat ZA mě. Ale jedno vám povím - ten kluk se mi fakt zalíbil. Ale teď je tu ten problém, ze vůbec nevím, jak se jmenuje a jestli ho ještě někdy uvidím. To mě na tom deptá nejvíc...

A co vy - jak si uzíváte podzimních prázdnin?



Cink!

24. října 2010 v 18:12 | DayDreamer |  deníček
Tak jsem se rozhodla, že se zas jednou ozvu. Nebyla jsem tu týden a přitom se toho tolik událo. Jenze já prostě neměla chuť psát.
V sobotu jsem se pohádala s tátou. Zase. A zase se mnou nemluví. Uz týden. Opravdu super. Nesnášim to. Vzdycky se pohádáme kvůli nějaký blbině. A to s ním chci jet ve středu nebo ve čtvrtek do Prahy. Coz znamená, ze se budu muset omluvit. Zase. Pořád se omlouvám já. Jakobych za všechny hádky mohla já. Jak jinak. Přece se nebude ponizovat a nepude za mnou s omluvou. Vůbec nevím, co mám dělat..?
Ve škole dobrý. Dostala jsem jedničku z chemie a fyziky. Mám štěstí, ze teď probíráme celkem lehké látky v obou předmětech.
Nějak mi nejde tlačítko "z" na klávesnici. Ne z jako zebra, ale z jako zádný. Štve mě to.
Venku je zima. Jak to vím? Před chvílí jsem se totiz vrátila z venku. Byla jsem s Dančou. Fotili jsme zase různý kravinky, jak jinak. Ale pár fotek se mi povedlo i pěkných.
Přemýšlím, co bych vám ještě napsala...
...?
Včera jsem si stáhla asi deset nových písniček. Nechápu sice, proč vám to sděluju, ale aspoň něco.
Fakt uz mě nenapadá nic, co bych napsala. Tak mě omluvte. Mějte se hezky.
DayDreamer.


Pro Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri

22. října 2010 v 15:15 | DayDreamer |  zábava

Milé Stvořeníčko,
také jsem se rozhodla zúčastnit se "Chlupatomalého Devětidení či Trojice Snění".
Moc se omlouvám za zpožděnný článek k tématu "Ona a Stařec", ale jelikož jsem dostala nápad vyfotit zvadlé růže, musela jsem si nějakej ten den počkat. Doufám, že ti to nevadí, a mojí fotku i popis příjmeš:) pod perexem

Příští zástavka - Karlovy Vary

17. října 2010 v 16:28 | DayDreamer |  deníček
Zdravím.
Včera jsme s Dančou jeli do Karlových Varů fotit, i přesto, že lilo jako z konve. Vybavila jsem se deštníkem a Danča kapucí a jelo se. Hned jak jsme dosedli na sedačky v autobuse, Danča chtěla vidět tu novou zrcadlovku. Byla tak nadšená, že popsala foťák jako "ťuťu". Po půlhodinové cestě autobusem, která se neobešla bez hihňání, jsme vylezli z busu a otevřeli můj deštník, který se jako naschvál blbě otevíral. Pokaždý. Nafotili jsme toho spoustu, a dokonce jsme došli až k japonské meditační zahrádce. Pobyli jsme tam asi čtvrt hodiny. A jelikož už nám po dvou hodinách chození pod deštěm byla zima, jeli jsme MHD. Za 24 Kč dohromady. Dvě minuty. (Kdyby mi nebyla zima, tak jdu pěšky a neplatim 12 korun za tak krátkou cestu.) A vyrazili jsme směr McDonalds, kde jsme si objednali každá odporně hořké kapučíno, já McWrap - takovej twister, tortilla, roll - jak chcete - a Danča kuřecí nugetky s hranolkama. A hlavně jsme byli v teple. V Mekáči jsme toho taky hodně nafotili. Spíše legrační fotky, ale pár se jich zdařilo i pěkných (viz. záhlaví). Domů jsme dorazili kolem půl sedmý. Musim uznat, že se výlet povedl, škoda jen, že celou dobu pršelo.
Pod perexem je pár fotek. Když na ně kliknete - zvětší se.

Nový "přírustek do rodiny"

14. října 2010 v 19:22 | DayDreamer |  deníček
Ha! Čekala jsem na ní celkem dlouho, a nakonec se můj sen vyplnil. Počítala jsem s tím, že přijede malým náklaďáčkem PPL už v úterý, ale dorazila ve středu v pět hodin odpoledne. Sešli jsme pro ní společně s taťkou, který podepsal papír, že jí přebírá a dal řidičovi náklaďáčku osmtisícstoosmdesátšest korun českých. Skákala jsem radostí, a to doslova! Nemohla jsem se dočkat, až vyjedeme výtahem nahoru do pátého patra, vstoupíme do bytu a otevřeme ten kartonový balíček s nálepkou "Křéhké!". Otevřeli jsme ho. Zdála se mi menší, než jsem si ji představovala. Ale myslím, že to bylo jen chvilkový. Pozorně jsme si prohlédli vše, co v balíčku mělo být a bylo. Je opravdu krásná. Zamilovala jsem se do ní. Sice se v ní tak dobře nevyznám, ale něco už chápu. Dnes cestou autobusem do školy jsem četla manuál. Snímky, které nafotím se mi bohužel zatím neukládají kvůli tomu, že nemám paměťovou kartu. Ale počítám s tím, že zítra jí s tátou koupíme. V sobotu bych chtěla je t s Dančou nafotit "první" fotky do Karlových Varů. Nejspíš poslední podzimní, jelikož listí už jistě opadává a hromádky listů na chodnících rostou a rostou, a ještě k tomu prý má o víkendu sněžit. Prej. Ale to je něco jiného. Dnes už jsem sestře lezla na nervy cvakáním spouště, abych si udělala zkušební snímky. Miluju jí. Tu mojí zbrusu novou zrcadlovku:)

fotka focená ještě starým foťáčkem

Fotografie č.2

11. října 2010 v 15:51 | DayDreamer |  fotím
Nejspíš poslední fotky nafocené mým starým Nikonem :)

Velmi originální titulek.

9. října 2010 v 14:02 | DayDreamer |  deníček
Ahoj. Nevím jak zažít, nevím čím začít, nebo zda-li jak a něčím začínat vůbec mám. Mám spoustu novinek, které bych vám chtěla sdělit, ale zároveň je sem psát nechci, protože na můj blog chodí i mí známí, což mě štve. Neměla jsem jim tu mojí adresu dávat. Akorát se mě pak vyptávají, cojakproč. Uvažuji o tom, že si založím nový blog, o kterém nikdo kromě vás, moji milí, nikdo vědět nebude. Bude to jednodušší. Ale zase na druhou stranu - nerada vytvářím rubriky a nerada se s tím štvu, akorát mám pak nervy. No, ještě to promyslím.
Ale přece jenom o jednu z událostí se s vámi podělit můžu - v úterý nebo ve středu už budu mít zrcadlovku! Ani nevíte, jak jsem ráda! Konečně budu moct používat blesk, když ho budu potřebovat, nebudu mít rozmazané snímky a nebudu mít na fotkách černé fleky, kvůli to, že se mi nejspíš do objektivu dostaly dešťové kapičky. Ten můj starý digitální foťáček Nikon nejspíš dám Dáše, mojí sestře. Bože, já se tak těším!

Štve mě jedna věc, a sice ten fakt, že pořád nemám kluka. Každý den vidím nespočet párů, držících se za ruce, cukrujících se, líbajících se. Taky se chci s někým držet za ruku, cukrovat se a líbat se. Nevím, kde najít nějakého bezvadného kluka, který mě bude brát takovou, jaká jsem..? A vy už jste našli svoji drahou druhou polovičku?
Tak už vás nebudu zatěžovat těma blábolama. Mějte se hezky.
DayDreamer.

Podzimní procházka městem

6. října 2010 v 17:01 | DayDreamer |  deníček
Po velmi úmorném přespolním běhu (skončili jsme 6. jako družstvo z 15; já doběhla 30. ze 75) jsem se vrátila domů, naobědvala se a vyšla zpět na chladnou ulici, s taškou přes rameno vybaevnou digitálním foťáčkem, igelitkou na listy, knížkou a peněženkou s drobáskama. Zvolila jsem si cestu přes park, který je hned vedle našeho domu, kde jsem vyfotila první podzimní fotky za tento den. Pokračovala jsem dál a ve sluchátkách mi hrála Amy Winehouse, kterou pak vystřídal Jack Johnson, jako hudební kulisa ve filmech. Odreagovala jsem se od okolního světa a přenesla se do toho svého. Vnímala jsem jen barevné stromy, listí pod nimi, cvakání foťáku a příjemnou, zvyšující náladu hudbu. Jak jsem fotila, uvažovala jsem, proč všechno se to nádherné, ač spadané listí povaluje na špinavých chodnících, lidé po něm šlapou a ani si neuvědomují, jak krásné to listí je. Jasně, chápu, že je to tou gravitací, ale stejně - přijde mi to nějak nefér vůči těm pestrobarevným listům, které jakoby dávají o sobě znát právě zajímavými barvami, jakoby říkaly: "Podívej se na mě, zvedni mě a odnes mě domů. Už nechci ležet na tom studeném chodníku, a už nechci, aby po mě každý šlapal." A taky že jsem si jich několik domů odnesla.
Jak jsem se tak procházela po městě v plátěných botkách a fotila, uběhly skoro dvě hodiny.
Chci se s vámi podělit o dnešní fotografie - jsou pod perexem.
Mějte se hezky a užívejte si překrásně zbarveného podzimu.
DayDreamer.

Je zpět.

4. října 2010 v 20:10 | DayDreamer |  deníček
Kdo/co? Moje stará dobrá rovná ofina. Ano, nechala jsem si jí trošku sestříhat, protože ta "na bok" mi vůbec nedržela, a tak to vypadalo divně. Vítej zpátky, ofinko!
Víte co? Opět mě vybrali, jako jednu z nejlepších běžkyní na škole, na přespolní běh. Nechápu, proč nás tam učitelé zapisují, když stejně nemáme na atletky, které tam běhají s námi, ale což, aspoň se uleju ze školní výuky, která mimochodem jde dobře. Zatím.
Rozhodla jsem se, že nebudu utrácet (no, ne JÁ, ale spíš mamka) peníze za nový kabát, když mi ten loňský padne skvěle. Raději si vyberu novou zimní bundu. Ta z minulé zimy je mi krátká. Je to divný, protože jsem si myslela, že jsem přestala růst. Jsem na svůj věk nízká. Tedy aspoň se mi to tak zdá - 162 cm. Kolik měříte vy a kolik je vám let? (ať mám aspoň trošku představu)
Včera jsem si na internetu našla posilovací cviky na břicho, stehna a zadek. Ano, ano, jestli nezačnu cvičit teď, tak už nezačnu nikdy. Jsem líná. Ale přesto si pořád stěžuju na svoje břicho s faldíky a tlustá stehna. Dneska už jsem si zacvičila, asi půl hodiny. Nejspíš si vyvěsím nějakou tabulku nad postel či psací stůl, abych pravidelně cvičila, možná si tam pověsím i obrázky své vysněné postavy a postavy, kterou nechci mít za nic na světě, tak!
Před chvilkou se mě Danča zeptala, jestli bych jí nedoučovala angličtinu. No, co jiného se dá odpovědět kamarádce, než JASNĚ, PROČ NE? :)
Dozvěděla jsem se, že v naší městské knihovně probíhají výstavy obrázků dětí, které tam chodí a mě (ne výslovně mě, ale mojí milovanou maminku - díky mami) napadlo, že bychom si tam s Dančou udělali taky takovou menší výstavu - ale ne obrázků - fotek! Nevím jistě, jestli to půjde, ale v nejbližší době tam spolu zajdeme a optáme se.
 Posledních pár dnů mám celkem povznesenou náladu. ^^ Díky jedné osobě. Nebudu se tu rozepisovat, ale jestli vás to zajímá, napíšu vám to na blog.
Tak to je asi všechno. Mějte se fanfárově.
DayDreamer.

Nazdárek zdárek

2. října 2010 v 19:36 | DayDreamer |  deníček
AHOJ.
Dnes jsem konečně byla nakupovat s mamkou a sestrou. Jeli jsme do Tesca. Prošli jsme skoro všechny obchody, ale v žádném z nich nebylo nic, co jsem chtěla (čti černý/šedý kabát, košile, tričko, mikina). Tak jsme se rozhodli, že to zkusíme ještě v samotném Tescu. A šli jsme. A jakmile jsme tam vstoupili, tak jsem jen zírala s otevřenou pusou. Dřív tam totiž měli dvě tři uličky, ale teď Cheerokee a F&F zabírá čtvrtinu (ne-li víc). A za moc příjemné ceny. Je to něco jako NY/H&M/TRN/TAKKO dohromady! Tím pádem mi mamča byla ochotná koupit toho víc, než bylo potřeba. Naházela jsem do malého modrého košíku spoustu hadrů a šla si je vyzkoušet do kabinky s divným závěsem, který se nedal dotáhnout do konce. Z Tesca jsme vyšli s cardiganem "obří" velikosti (oversized cardigan), krémovým tričkem s potiskem, dvěmi obyč šedými tričky, kostkovanou červenomodrobílou košilí (konečně!), kostkovanýma růžovočernobílýma kalhotama na spaní a třema párama černých ponožek. Kabáty tam měli trošku předražené, takže ještě chvíli počkám, mikina se mi žádná nelíbila.
Včera jsme byli se školou na skládce v Černošíně - prý kvůli EKO výuce. Nechápu, proč jsme tuto "unikátní" smradlavou skládku opět navštívili, když jsme tam byli už v sedmý třídě.
A taky jsem včera byla venku s Dančou. Údajně jsme šli fotit podzimní fotky (něco málo z nich jsou podzimní, třeba ta fotka, co je ve článku), jenže, jak už je známo, vždycky nafotíme spíš hromadu blbinek. Ale to nevadí, protože s Dančou se vždycky hodně nasměju, a ona se mnou.
Zítra jsem měla v plánu si jít zaběhat, ale pokud bude takové deštivé počasí jako teď, tak se na to můžu vyvíteco.
Tak já zas půjdu k vám na návštěvu. ^^
DayDreamer.